Rekonstrukce uhelné elektrárny Prunéřov

Neznám myšlenkové pochody protagonistů, kteří neustále bojují za ochranu životního prostření na stránkách časopisů. Chápu, že toto téma je vhodné i pro některé politiky, kteří se „moudře“ vyjadřují k odborným tématům za podpory expertů, kteří provoz elektrárny znají jen z vyprávění. Nechápu, co to přinese občanům žijících v okolí elektrárny. Tak se tvoří fakta a mýty o energetice v Čechách. Nakonec mne o tom neustále přesvědčují redaktoři renomovaných časopisů, kteří ve světle objektivity píšou to, co chce slyšet největší skupina kupující si jejich periodikum. Jinak tomu ani není v kauze rekonstrukce elektrárny Prunéřov II, kde právničtí experti se s velkou vehemencí pustili do boje proti ČEZ. Spor o účinnou výrobu elektrické energie se rozšířil na nedostatek uhlí na lomu Libouš.

V posledním zářijovém týdnu mi zavolal redaktor časopisu Respekt, Marek Švehla, a vyptával se na výhřevnost uhlí z lomu Libouš a samozřejmě na dobu životnosti hnědouhelné elektrárny. Po téměř hodinovém rozhovoru jsem s napětím očekával na jeho žurnalistické vyjádření. Konečně světlo světa spatřil článek „Časy levné elektřiny jsou u konce“, který vyšel ve čtyřicátém čísle. Po přečtení jsem nechtěl věřit, co vše je možné napsat o rekonstrukci uhelné elektrárny. Hlavním tématem už nebyla účinnost bloků s odvoláváním na nejlepší dostupnou techniku, ale zásoby uhlí na lomu Libouš s úvahou, že společnost ČEZ staví elektrárnu na dobu patnácti let a tudíž elektřina z uhlí nebude již nejlevnější, jak se to propaguje z období před rokem 1989. V první části článku se autor zabývá nejen nedostatkem uhlí na lomu Libouš, ale i cenou rekonstrukce s konstatováním, že investiční náklady jsou o jednu třetinu vyšší oproti Německu a Polsku. Nepochopil jsem, kde autor nabyl přesvědčení, že vítkovické kotle mají nízkou účinnost. Chápu, že autor není expert na energetická zařízení, ale pokud chce zveřejnit určitá technická tvrzení, pak by si je měl nechat vysvětlit od odborníků. Pokud kotel s téměř 91% účinností je zastaralý, pak už nevím co je tou vysokou účinností. Už tři roky vysvětluji energetickým expertům s baťohy na zádech, že účinnost kotle je závislá i na kvalitě uhlí a jeho obsahu síry. Co se týká emisí CO₂, pak bylo zcela objektivní napsat, s jakou měrnou hodnotou bude elektrárna provozována a porovnat se zahraničními bloky s korekcí na shodnou kvalitu paliva. V další části článku přichází na scénu paní Věra Ježková, která tvrdí, že vytěžitelné zásoby uhlí na lomu Libouš jsou ve skutečnosti nižší, než udává těžební společnost. Nakonec jsem se dozvěděl, že pracuji s chybnými čísly při energetických analýzách a deklarované ukončení těžby uhlí na lomu (při roční těžbě 9,5 mil. tun) kolem roku 2035, je nesprávné. Dále jsem se z článku poučil, že ve východní části lomu je nekvalitní uhlí, určitě je tím myšlená výhřevnost, a spotřeba bude vyšší, než se předpokládá v projektové dokumentaci rekonstrukce. Na toto téma jsem rovněž hovořil s panem Švehlou a vysvětloval jsem mu, že přepočet je proveden na výhřevnost 9,7 MJ/kg. Při 80% ročním využití rekonstruovaných bloků (3x 750 MW_e) se ročně spotřebuje 4,5 mil. tun uhlí při výhřevnosti 9,7 MJ/kg. Pokud by byla výhřevnost na úrovni 8,5 MJ/kg, pak se ročně spotřebovalo 5,1 mil. tun uhlí, což je o 600 tisíc tun více. Pokud by se chtěla udržet roční spotřeba uhlí na úrovni 4,5 mil. tun, pak by se do sítě dodalo o 12 % méně elektrické energie a elektrárna by i nadále pracovala v základním režimu výroby. V článku jsem marně hledal s jakou hodnotou vytěžitelných zásob uhlí paní Věra Ježková a experti ze společnosti SEVEn počítají. Jen jsem se dozvěděl, že společnost SEVEn vypočítala, že zásoby uhlí budou vyčerpány kolem roku 2030 a životnost elektrárny bude nižší než třicet let. Kdyby se redaktor Švehla podrobně podíval do projektu rekonstrukce, tak by zjistil, že životnost elektrárny se počítá na dobu 25 let. Dalším aspektem je množství roční těžby na lomu. V případě těžby a dodávky uhlí pouze pro elektrárny Tušimice a Prunéřov, které by byly provozovány se 75% ročním využitím instalovaného výkonu, pak roční těžba na lomu Libouš by se pohybovala ve výši 8 mil. tun a životnost lomu se ukončí v roce 2040.

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…..

Zasedání zastupitelstva v poslední srpnový den mi skutečně připomínalo letošní, poněkud rozmarné léto. Rozdělení na dvě nesmiřitelné skupiny je už neodmyslitelnou tradicí. Jedna parta hlasuje proti té druhé, ač navrhne cokoliv, hlavně jim musíme ukázat, že jsme jednotní, tým vyvolených, kteří řídí osud města. Ve volebních letácích všichni kandidáti nabízeli občanům otevřenost, transparentnost a hlavně proklamaci: „Jsme tu pro vás, budeme vám pomáhat“. Ač už pomalu patřím za horizont středního věku a v zastupitelstvu sedím poprvé, nestačím se divit. Občan je až na posledním místě a současnému vedení jde o sebe samé. Každý si sleduje svoje cíle s tužbou sedět na polstrovaných židlích a vymýšlet dávno vymyšlené. A co občan? Nemá šanci, musí jen přihlížet, jak městem zřízené firmy na nich vydělávají a zcela zbytečně se jim z peněženek odebírá více korun, než je nutné. Naivně jsem si myslel, že u volených spolusedících naleznu sociální empatii, alespoň u těch, kterým to velí politická příslušnost, ale opět jsem narazil. Pokládám si otázku, proč je tomu tak u mne, který sedí poprvé zastupitelstvu a nemůže být obviňován z minulých kauz? Možná je to tím, že moje kolečko nezapadá do hnané části koaličního motoru a nerad hraje oblíbenou hru – já na bráchu, brácha na mne. Rozhodně nepatřím do skupiny těch, kteří touží sedět na polstrovaných židlích městských kanceláří a být ekonomicky závislý na komunální politice. Věřím, že proklamované „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ brzo zapadne a že lidé odmítnou populisty, kteří nepřinášejí nic reálného, pouze jen úsměvy a podávání rukou. Inu, vančurovské rozmarné léto pomalu končí a přijdou podzimní plískanice.

Kam míří demokracie v 21. století.

Roudnice nad Labem opět zářila, v lekci manuálu, nazvaném demokracie. Dávám si otázku, zdali se po roce 1989 něco změnilo? Ukázkou bylo dnešní ustavující zastupitelstvo města a nestačil jsem se divit, kam vede dnešní demokracie. Občanské uskupení „Společně pro Roudnici“(SPR) si usmyslelo, že zcela ovládne vedení města. A tak se stalo. Ve jménu demokracie a boje proti korupci si SPR a ODS rozdělila nejen vedení města, ale zcela ovládla i radu města (SPR 4 a ODS 3) za podpory "opovrhované" levice. Nestačil jsem se divit, kam dnešní demokracie je vedena. Arogance neznala mezí, dokonce si na kolbiště pozvala poslance, který exhiboval za své ovečky, ač není občanem města. Problém nastal ve způsobu volby, zda volit veřejně, jak to bylo za dob minulého socialistického zřízení, kdy „pozorovatelé“ dohlíželi nad hlasováním, anebo demokratickou - tajnou volbou. Paradoxem bylo, že při schvalování programu, kde byl jednoznačně zakotven princip tajné volby a schválen jedenácti hlasy, byl v následujícím programu, volba starosty, okamžitě zpochybněn. Touha lídra SPR na řízení města byla neskonalá a za každou cenu jeho kolegové, ve jménu spravedlnosti, začali manipulovat s přihlížejícím obecenstvem. Účel světí prostředky. Korunu tomu nasadil bývalý starosta, který v předchozích letech prosazoval vždy tajnou volbu, a dnes, horlivě bojoval za volbu veřejnou. Inu, časy se mění a názory občanských demokratů rovněž.

Měl jsem smíšené pocity a přemýšlel jsem nad důstojnosti jednání zastupitelstva. Byl to kabaret s příchutí cirkusu „Roudnice nad Labem“ pod taktovkou principála a nepovedenými klauny. O co vlastně šlo? Touha po moci a možná i zatlumení transparentnosti veřejných zakázek. Konečně se výběrová komise bude volit na radě města ze starostova klobouku a opět místní politici budou ovlivňovat výběr subjektů. Možná, že ze stavebnictví se přesuneme do oblasti sociální, ve které má nově zvolený místostarosta veliké aktivity a určitě se jich nevzdá. Vždyť si připravil půdu na občasnou práci na úřadě ve jménu úsporných opatření. Opět začne fungovat princip „já na bráchu, brácha na mne“. Dokonce jsem se dozvěděl, že pokud budu prosazovat demokratické principy, tak můžu dostat i přes hubu, bez rukavic. Pak mi nezbude nic jiného než jít ke zpovědi a postesknout si, kam se demokracie řítí. I toho se obávám, že moje vyznání z duše se bude probírat na radě města a hledat řešení, jak zlobivého zklidnit. Naštěstí jsem bez církevního vyznání, tak svoje názory budu vyjadřovat veřejně a čekat, ze které strany přiletí políček.

V závěru jednání jsem byl opět jak „Alenka v říši divů“ (před zrcadlem), kdy nově zvolený starosta, po vzoru Antonína Novotného, přečetl svoji řeč, ve které odsoudil bývalé vedení města, ač byl ve funkci místostarosty a podílel se na „předvánočním puči 2008“ a na jaře 2010 ze všeho onemocněl. Opět si postesknu, časy se mění. Nezbývá mi nic jiného, než doufat, že se do města vrátí transparentnost a občané konečně pochopí, že už nejde o moc určité skupiny lidí profitujících na veřejných financích, ale o ně samotné.

Je Michálek protikorupční bojovník?

Od 14. prosince má Česká republika nového protikorupčního hrdinu, Libora Michálka. Média opět roztáčejí svá kola, aby ukázaly občanům, že právě ona jsou v demokratickém systému důležitá. Vždyť odhalují nepravosti ve společnosti. Navíc vláda Petra Nečase se zavázala bojovat s korupcí a jejich koaliční partner, Věci veřejné, voličům sliboval konec vládnutí dinosaurů. „Na vlastní oči“ vidíme jak lídr VV, Radek John, naplňuje volební sliby. Teď konečně přišla kauza ze Státního fondu životního prostředí a jejím hlavním hrdinou je bývalý šéf. Dávám si otázku, proč se média nezajímala o Fond životního prostředí již v srpnu, kdy pan Michálek nastupoval? Jeho razantní změny ve vedení žádnému novináři nevadily. Pragmatičtí zaměstnanci Fondu věděli, že je to vstup do „pekel“. Začali se propouštět lidé, aniž by se hodnotila jejich odbornost. Překvapilo mne, že nikde nezaznělo, jak Libor Michálek kvalifikovaně řídil Fond? Jaká je odbornost jeho přímých podřízených spolupracovníků? Opět přijal zkrachovalého zaměstnance, se kterým byl ukončen pracovní poměr za neplnění zadaných úkolů a nekomunikativnost. V listopadu odvolal náměstkyni Irenu Plockovou a ani nebyl schopen to zdůvodnit. To samé bylo se mnou. Nechci, aby tento článek vyzněl jako dotčenost z ukončení mého pracovního poměru na Fondu. Osobně nemám ambici se zpět vrátit. Práce na fondu byla pro mne opět jednou neocenitelnou zkušeností ve státní správě. Jen chci, aby se veřejnost dozvěděla, že pan Michálek není takový hrdina, jak ho vykreslují média, ale manažer, který nezvládl řízení svěřené instituce. Díky zveřejnění rozhovoru s ministrem Drobilem jsem se konečně dozvěděl důvod mého odvolání. Údajně se jednalo o manipulaci s daty v Programu Zelená úsporám. Je to nesmysl, a pokud to byl důvod mého odvolání, tak je neoprávněný! Navíc to dokladuje, že jeho orientace v Programu Zelená úsporám nebyla profesionální.

Zamysleli se novináři a politologové o co vlastně jde? Nerozumím tomu, když podřízený navádí svého nadřízeného k manipulacím ve výběrovém řízení, proč ho pak nadřízený ředitel s okamžitou platností neodvolal? Tak by se měl zachovat poctivý manažer. Pokud by ho k takovému jednání nutil i ministr, měl abdikovat na svoji funkci a povolat na pomoc všechna média. Tak si představuju protikorupční jednání v demokratickém státě. Tajné nahrávání rozhovorů bez vědomí bezpečnostních složek státu mi připadá neetické a nezákonné. Pořizování jakýkoliv nahrávek by mělo probíhat se souhlasem všech zúčastněných. Pro mne je postup pana Michálka nepřijatelný. Každý úředník státní správy bude muset být, podle jeho slov, obezřetný a na každém jednání se ptát, zdali není jejich hovor tajně nahráván. Doufám, že se opět nevrátíme do systému před rokem 1989. Je pan Michálek skutečným bojovníkem proti korupci? Zatím mu novináři a část veřejnosti tleská. Jak dlouho bude středem pozornosti veřejnosti a politiků? Čas to ukáže.

Fotovoltaické elektrárny v drobnohledu poslanců

V poslanecké sněmovně se rozbíhá kolotoč projednávání posledních změn zákonů. Jednou z důležitých novel pro občanskou veřejnost, je změna v zákoně o podpoře výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Zejména se jedná o nastavení regulace výkupních cen z obnovitelných zdrojů. Energetický regulační úřad měl v posledních měsících plno práce s udělováním licencí na výrobu elektřiny z fotovoltaických (slunečních) elektráren. O co vlastně jde? Odpověď je zcela lakonická. Výkupní ceny elektřiny z „fotovoltaiky“ jsou v České republice nejvyšší z Evropské unie a navíc výstavba není nijak omezena v záboru zemědělské půdy. Jednoduše řečeno, podmínky k výstavbě jsou výhodnější než v sousedním Německu. V důsledku tohoto boomu dochází k navýšení plateb za elektřinu, nejen u občanů, ale i firem, jenž v ceně elektrické energie na spotřebovanou kilowatthodinu připlácí, mimo jiné, i na výkup z obnovitelných zdrojů. V případě dalšího velkého nárůstu fotovoltaických elektráren a při pouhém 5% regulačním snížení výkupní ceny, bude muset tuto zátěž převzít stát. Kde na to vezme v době ekonomické krize? V konečném důsledku to stejně zaplatí daňový poplatník. Proč vůbec došlo k takovému nečekanému nárůstu slunečních elektráren v našem regionu? Kdo investuje do fotovoltaiky? Jsou to energetici anebo ekologicky smýšlející lidé, kteří chtějí snížit emise skleníkových plynů? Podle mého názoru se jedná o tvrdé obchodníky, kteří v dnešní krizi investují do stabilního prostředí se zárukou ceny na dvacet let. Tuto stabilitu nemůže zaručit žádná banka.

Do roku 2008 se tato podpora pohybovala v desetinách procenta z celkové ceny elektřiny. Obrat nastal v průběhu let 2008 a 2009, kdy fotovoltaické elektrárny začaly na zemědělské půdě růst jako houby po dešti. Tohoto nárůstu se zhrozili kolegové z regulačního úřadu, jejichž úkolem je dohlížet nad vývojem systémových cen energie, včetně ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jediným možným nástrojem, který mají k dispozici je snížení o pouhých pět procent podle dikce zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Vláda se zachovala zcela pragmaticky a poslala do parlamentu návrh změny výše uvedeného zákona. Parlamentní výbory s předloženou novelou souhlasily jen s tím, že účinnost změny bude platná až od 1. ledna 2011. Tím byl vyslán signál investorům, rychle stavte, dokud je čas. Máte na to celý rok 2010.

Při parlamentním projednávání novely udělal veletoč poslanec Ondřej Plašil, který nemá s energetikou, co by poslanec, nic společného. Je členem kontrolního výboru, stálé komise pro sdělovací prostředky a stálé komise pro bankovnictví. Navíc jeho rodná strana (ODS) vystupovala a i nadále vystupuje proti rozvoji obnovitelných zdrojů. Velice dobře si pamatuji, když při projednávání návrhu zákona o podpoře výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů v roce 2004, poslanci za ODS vystupovali proti jeho schválení. Inu doba se mění. Omluvou, k poslanci Plašilovi, je skutečnost, že v době projednáváni uvedeného zákona neseděl v poslanecké lavici. Na pomoc přispěchal poslanec Oldřich Vojíř, předseda hospodářského výboru, který zcela porozuměl návrhu svého kolegy a dodává: „Jde jen o to, aby velcí investoři, kteří už své projekty začali chystat, je stihli dokončit podle původních podmínek. Jinak by jim hrozilo znehodnocení vynaložených investic a možná i arbitráže“. Pokud nechci spekulovat o návrhu poslance Plašila, pak mi zcela logicky vychází, že opět lobovala skupina investorů, kterým jde v první řadě o byznys a rozvoj obnovitelné energetiky je pro ně okrajovou záležitostí. Při schválení pozměňovacího návrhu by určitě došlo k omezení rozvoje fotovoltaických panelů na budovách a brownfieldech. Tvrzení poslance Vojíře o znehodnocení vložených investic snad není možné brát vážně. Investice vynaložené na energetický zdroj je jedna věc a jejich návratnost je závislá na výnosech, takže při přijetí novely předložené vládou, je pouze sníží a tím se prodlouží doba návratnosti vložených financí. O znehodnocení vložených investic můžeme hovořit, jen v tom případě, kdyby došlo k zákazu výstavby na již probíhající realizaci. Pak bych rovněž sdílel jeho obavy. Navíc výstavba sluneční elektrárny není technicky náročná, jedná se o pouhou montáž panelů s měniči a vyvedením výkonu. Mohu jen doufat, že pan poslanec Plašil předložil návrh z nevědomosti, a že nebyl ovlivněn jiným způsobem.