Neznám myšlenkové pochody protagonistů, kteří neustále bojují za ochranu životního prostření na stránkách časopisů. Chápu, že toto téma je vhodné i pro některé politiky, kteří se „moudře“ vyjadřují k odborným tématům za podpory expertů, kteří provoz elektrárny znají jen z vyprávění. Nechápu, co to přinese občanům žijících v okolí elektrárny. Tak se tvoří fakta a mýty o energetice v Čechách. Nakonec mne o tom neustále přesvědčují redaktoři renomovaných časopisů, kteří ve světle objektivity píšou to, co chce slyšet největší skupina kupující si jejich periodikum. Jinak tomu ani není v kauze rekonstrukce elektrárny Prunéřov II, kde právničtí experti se s velkou vehemencí pustili do boje proti ČEZ. Spor o účinnou výrobu elektrické energie se rozšířil na nedostatek uhlí na lomu Libouš.
V posledním zářijovém týdnu mi zavolal redaktor časopisu Respekt, Marek Švehla, a vyptával se na výhřevnost uhlí z lomu Libouš a samozřejmě na dobu životnosti hnědouhelné elektrárny. Po téměř hodinovém rozhovoru jsem s napětím očekával na jeho žurnalistické vyjádření. Konečně světlo světa spatřil článek „Časy levné elektřiny jsou u konce“, který vyšel ve čtyřicátém čísle. Po přečtení jsem nechtěl věřit, co vše je možné napsat o rekonstrukci uhelné elektrárny. Hlavním tématem už nebyla účinnost bloků s odvoláváním na nejlepší dostupnou techniku, ale zásoby uhlí na lomu Libouš s úvahou, že společnost ČEZ staví elektrárnu na dobu patnácti let a tudíž elektřina z uhlí nebude již nejlevnější, jak se to propaguje z období před rokem 1989. V první části článku se autor zabývá nejen nedostatkem uhlí na lomu Libouš, ale i cenou rekonstrukce s konstatováním, že investiční náklady jsou o jednu třetinu vyšší oproti Německu a Polsku. Nepochopil jsem, kde autor nabyl přesvědčení, že vítkovické kotle mají nízkou účinnost. Chápu, že autor není expert na energetická zařízení, ale pokud chce zveřejnit určitá technická tvrzení, pak by si je měl nechat vysvětlit od odborníků. Pokud kotel s téměř 91% účinností je zastaralý, pak už nevím co je tou vysokou účinností. Už tři roky vysvětluji energetickým expertům s baťohy na zádech, že účinnost kotle je závislá i na kvalitě uhlí a jeho obsahu síry. Co se týká emisí CO2, pak bylo zcela objektivní napsat, s jakou měrnou hodnotou bude elektrárna provozována a porovnat se zahraničními bloky s korekcí na shodnou kvalitu paliva. V další části článku přichází na scénu paní Věra Ježková, která tvrdí, že vytěžitelné zásoby uhlí na lomu Libouš jsou ve skutečnosti nižší, než udává těžební společnost. Nakonec jsem se dozvěděl, že pracuji s chybnými čísly při energetických analýzách a deklarované ukončení těžby uhlí na lomu (při roční těžbě 9,5 mil. tun) kolem roku 2035, je nesprávné. Dále jsem se z článku poučil, že ve východní části lomu je nekvalitní uhlí, určitě je tím myšlená výhřevnost, a spotřeba bude vyšší, než se předpokládá v projektové dokumentaci rekonstrukce. Na toto téma jsem rovněž hovořil s panem Švehlou a vysvětloval jsem mu, že přepočet je proveden na výhřevnost 9,7 MJ/kg. Při 80% ročním využití rekonstruovaných bloků (3x 750 MWe) se ročně spotřebuje 4,5 mil. tun uhlí při výhřevnosti 9,7 MJ/kg. Pokud by byla výhřevnost na úrovni 8,5 MJ/kg, pak se ročně spotřebovalo 5,1 mil. tun uhlí, což je o 600 tisíc tun více. Pokud by se chtěla udržet roční spotřeba uhlí na úrovni 4,5 mil. tun, pak by se do sítě dodalo o 12 % méně elektrické energie a elektrárna by i nadále pracovala v základním režimu výroby. V článku jsem marně hledal s jakou hodnotou vytěžitelných zásob uhlí paní Věra Ježková a experti ze společnosti SEVEn počítají. Jen jsem se dozvěděl, že společnost SEVEn vypočítala, že zásoby uhlí budou vyčerpány kolem roku 2030 a životnost elektrárny bude nižší než třicet let. Kdyby se redaktor Švehla podrobně podíval do projektu rekonstrukce, tak by zjistil, že životnost elektrárny se počítá na dobu 25 let. Dalším aspektem je množství roční těžby na lomu. V případě těžby a dodávky uhlí pouze pro elektrárny Tušimice a Prunéřov, které by byly provozovány se 75% ročním využitím instalovaného výkonu, pak roční těžba na lomu Libouš by se pohybovala ve výši 8 mil. tun a životnost lomu se ukončí v roce 2040.