Roudnice nad Labem opět zářila, v lekci manuálu, nazvaném demokracie. Dávám si otázku, zdali se po roce 1989 něco změnilo? Ukázkou bylo dnešní ustavující zastupitelstvo města a nestačil jsem se divit, kam vede dnešní demokracie. Občanské uskupení „Společně pro Roudnici“(SPR) si usmyslelo, že zcela ovládne vedení města. A tak se stalo. Ve jménu demokracie a boje proti korupci si SPR a ODS rozdělila nejen vedení města, ale zcela ovládla i radu města (SPR 4 a ODS 3) za podpory "opovrhované" levice. Nestačil jsem se divit, kam dnešní demokracie je vedena. Arogance neznala mezí, dokonce si na kolbiště pozvala poslance, který exhiboval za své ovečky, ač není občanem města. Problém nastal ve způsobu volby, zda volit veřejně, jak to bylo za dob minulého socialistického zřízení, kdy „pozorovatelé“ dohlíželi nad hlasováním, anebo demokratickou - tajnou volbou. Paradoxem bylo, že při schvalování programu, kde byl jednoznačně zakotven princip tajné volby a schválen jedenácti hlasy, byl v následujícím programu, volba starosty, okamžitě zpochybněn. Touha lídra SPR na řízení města byla neskonalá a za každou cenu jeho kolegové, ve jménu spravedlnosti, začali manipulovat s přihlížejícím obecenstvem. Účel světí prostředky. Korunu tomu nasadil bývalý starosta, který v předchozích letech prosazoval vždy tajnou volbu, a dnes, horlivě bojoval za volbu veřejnou. Inu, časy se mění a názory občanských demokratů rovněž.
Měl jsem smíšené pocity a přemýšlel jsem nad důstojnosti jednání zastupitelstva. Byl to kabaret s příchutí cirkusu „Roudnice nad Labem“ pod taktovkou principála a nepovedenými klauny. O co vlastně šlo? Touha po moci a možná i zatlumení transparentnosti veřejných zakázek. Konečně se výběrová komise bude volit na radě města ze starostova klobouku a opět místní politici budou ovlivňovat výběr subjektů. Možná, že ze stavebnictví se přesuneme do oblasti sociální, ve které má nově zvolený místostarosta veliké aktivity a určitě se jich nevzdá. Vždyť si připravil půdu na občasnou práci na úřadě ve jménu úsporných opatření. Opět začne fungovat princip „já na bráchu, brácha na mne“. Dokonce jsem se dozvěděl, že pokud budu prosazovat demokratické principy, tak můžu dostat i přes hubu, bez rukavic. Pak mi nezbude nic jiného než jít ke zpovědi a postesknout si, kam se demokracie řítí. I toho se obávám, že moje vyznání z duše se bude probírat na radě města a hledat řešení, jak zlobivého zklidnit. Naštěstí jsem bez církevního vyznání, tak svoje názory budu vyjadřovat veřejně a čekat, ze které strany přiletí políček.
