Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…..

Zasedání zastupitelstva v poslední srpnový den mi skutečně připomínalo letošní, poněkud rozmarné léto. Rozdělení na dvě nesmiřitelné skupiny je už neodmyslitelnou tradicí. Jedna parta hlasuje proti té druhé, ač navrhne cokoliv, hlavně jim musíme ukázat, že jsme jednotní, tým vyvolených, kteří řídí osud města. Ve volebních letácích všichni kandidáti nabízeli občanům otevřenost, transparentnost a hlavně proklamaci: „Jsme tu pro vás, budeme vám pomáhat“. Ač už pomalu patřím za horizont středního věku a v zastupitelstvu sedím poprvé, nestačím se divit. Občan je až na posledním místě a současnému vedení jde o sebe samé. Každý si sleduje svoje cíle s tužbou sedět na polstrovaných židlích a vymýšlet dávno vymyšlené. A co občan? Nemá šanci, musí jen přihlížet, jak městem zřízené firmy na nich vydělávají a zcela zbytečně se jim z peněženek odebírá více korun, než je nutné. Naivně jsem si myslel, že u volených spolusedících naleznu sociální empatii, alespoň u těch, kterým to velí politická příslušnost, ale opět jsem narazil. Pokládám si otázku, proč je tomu tak u mne, který sedí poprvé zastupitelstvu a nemůže být obviňován z minulých kauz? Možná je to tím, že moje kolečko nezapadá do hnané části koaličního motoru a nerad hraje oblíbenou hru – já na bráchu, brácha na mne. Rozhodně nepatřím do skupiny těch, kteří touží sedět na polstrovaných židlích městských kanceláří a být ekonomicky závislý na komunální politice. Věřím, že proklamované „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ brzo zapadne a že lidé odmítnou populisty, kteří nepřinášejí nic reálného, pouze jen úsměvy a podávání rukou. Inu, vančurovské rozmarné léto pomalu končí a přijdou podzimní plískanice.